Z historie

Historie obce Veleň

Obce Veleň a Mírovice vznikly někdy v 10. nebo 11. století, i když první písemné zprávy o osadě Velenci a Veleni jsou z roku 1318. Tento záznam najdeme v Zemských deskách z roku 1396, tab.cur.reg. XXI/207. Vesnici tvořily tři dvorce, tvrz, dva mlýny s rybníky a několik chalup. První záznamy o Mírovicích najdeme v Codexu kapituly Svatovítské, IX – fol. 256 a 25 a z roku 1350. Mírovice tvořil jeden dvorec, mlýn se dvěma rybníky a devět chalup poddaných.

Další období dějin našich obcí je poměrně podrobně popsáno v knize Dr. Justina V. Práška: Dějiny okresu Brandejského z roku 1914, díl III., str. 797 až 808. V textu jsou uvedeny písemné zápisy a prameny ze Zemských desek, Archivu města Prahy apod. Jsou uvedena i data těchto pramenů. Z uvedené publikace je tato kapitola převzata pouze s jazykovými úpravami a doplněna o nejnovější archeologické poznatky o lokalizaci (umístění) vesnice Velenec podle nových zjištění.

                                       VELENEC

VELENEC, mlýn a ves náležela původně chrámu sv.Víta na hradě Pražském. Ležela na svahu výšiny při pravém břehu potoka mezi Velení a Sluhami, v místech kde nyní z okresní silnice odbočuje travnatá polní cesta k Zárybům.

Roku 1318      přepadli Velenec GYRUND a ZBYNĚK.  

Roku 1379      připomíná se VOJSLAV řečený HLAVNICE z VELENCE. 

Roku 1382      MAREK z VELENCE, sirotek VOJSLAVA HLAVNICE, přijal v dědictví ve Velenci JEŠKA z VELENĚ, řečeného MAŠTALÍŘ. 

Roku 1418      doznal PROKOP PROJLUČEK, že mládek MACH přijal kopu platu od

BARTOLOMĚJE JIČÍNSKÉHO, zapsaného Machovi na Velenci. 

Roku 1422      seděl na Velenci MIKEŠ DEBRKA. 

Roku 1428      stala se úmluva o zboží ve Velenci mezi MIKULÁŠEM FLORKEM z RYBŇAN a ZACHAŘEM z KRP; tento zůstal dlužen 100 kop grošů, z nichž šel roční plat (úrok) 10 kop. 

Téhož roku ručili MIKULÁŠ FLOREK a jeho choť KATEŘINA za zboží na Malém Velenci. 

Roku 1451 zaručil BERNART z VELENĚ své choti JITCE, SIGMUNDU ze ZÁP a OLDŘICHU z BYŠKOVIC 500 kop grošů českých dluhu na tvrzi ve Veleni, dvoru, dvorech kmetcích a mlýně s poplužím, které zde má, ale zemřel ještě téhož roku, jeho vdova JITKA z BYŠIC prostřednictvím svého syna OLDŘICHA z MNICHOVA hájila své doživotní vlastnické právo. 

V XVI. Století byla již spojena tvrz VELENEC s VELENÍ a když roku 1621 bylo zboží

Veleňské vzato v plen JANU OSTROVCOVI z KRÁLOVIC, připomíná se Velenec pouze

jako pustá tvrz. Ve vsi Velenci je znám pouze jediný grunt kmetcí, z něhož šel dědičný plat ke chrámu sv.Mikuláše na Starém městě Pražském. Tento grunt trval ještě v roce 1586. Z celé vsi zůstal jediný domek, který Nosticové nechali před rokem 1848 zbořit.

Podle nejnovějších poznatků je možno lokalizovat (umístit) polohu vesnice Velenec do míst severně od Podhájského rybníka směrem k obci Sluhy. Toto umístění je uvedeno i v některých starých zápisech o tvrzi, mlýně a vesnici Velenec.

Umístění uvedené v knize Dr. Práška na svahu výšiny nad cestou a dnešní státní silnicí vedoucí od Veleně do Brázdima a od rozcestí s polní cestou vedoucí nad Hájem směrem na Záryby je mylné. V uvedených místech není žádný zdroj pitné vody, která byla nutná pro vznik osídlení pro potřeby hospodářství, ale také pro mlýn, který byl součástí vesnice. Dole v údolí Mratínského potoka v místech, kde silnice začíná stoupat k výšině směrem na Brázdim byly do nedávné doby bažiny a močály a sama silnice (či dříve cesta Boleslavka) musela být tehdy zpevněna hatěmi a pro mlýn či vesnici zde nebylo místo.

Vesnice Velenec zcela zanikla v dobách třicetiletých válek mezi lety 1620 až 1648. Většinou dřevěné stavby lehly popelem a trocha kamene z podezdívek a základů byla později použita při výstavbě mlýna v Podhájí.

Zmiňovaný domek, který byl na úbočí svahu nad silnicí a mezi jižním koncem lesíka Háj byl ve skutečnosti domkem vinaře, neboť na úbočí nad silnicí bývaly vinice až do doby, než je zničila houbová choroba perenospora.

Tato zjištění potvrzují i zápisy z farnosti ve Sluhách, že obyvatelé Velence byly členy farnosti ve Sluhách, kdežto obyvatelé Veleně farnosti v Třeboradicích.

                                            VELEŇ

VELEŇ bývala zvláštním statkem vladyčím, vedle něhož byly ve vsi i svobodné dvory. Jeden z těchto dvorů byl původním sídlem VELEŇSKÝCH z VELENĚ, z nichž první je znám JAKUB za prvých let vlády krále Václava IV. (asi kolem roku 1375) 

Roku 1382            JEŠEK z VELENĚ, zvaný MAŠTALÍŘ obdaroval v roce 1392 chrám v Třeboradicích. 

Roku 1434            seděl ve Veleni ZACHAŘ z KRP. 

Roku 1492            jmenuje se VÁCLAV TRUOSKOVEC z VELENĚ. 

Roku 1521            pan DUCHEK VELENSKÝ. 

Roku 1558            připomíná se MIKULÁŠ VŠELISKÝ z VŠELIS na VELENI, po

roce 1560             náležela Veleň ADAMU z ROUPOVA, který

roku 1567            prodal tvrz, s ní dvůr poplužní a krčmu KATEŘINĚ BEZDRUŽICKÉ z KOLOVRAT, od té doby pak nabyl Veleň a okolí JAN OSTROVEC z KRÁLOVIC na VLAŠIMI, NOVÉM DOMAŠÍNĚ a VELENI.

Roku 1593          jmenují se bratři JAN, ŠTĚPÁN, VILÉM a FERDINAND OSTROVCOVÉ z KRÁLOVIC pány na Veleni, kterou prodali ANNĚ Z BRUKŠTEJNA, nevěstě JANOVĚ.

Roku 1603            přihlásil FRIDRICH OSTROVEC z KRÁLOVIC a na VELENI k berni Zemské 18 poddaných, 2 komíny, 1 mistra ovčáka, 1 pacholka a 2 kola mlýnská. 

Roku 1612        dědil Veleň ŠTĚPÁN OSTROVEC z KRÁLOVIC po ŽOFII OSTROVCOVÉ z KRÁLOVIC, rodilé z BRUKŠTEJNA, ale zemřel r. 1613.

Po něm držel Veleň i Velenec JAN OSTROVEC z KRÁLOVIC, jemuž pro účast ve stavovském povstání byly v roce 1621 zkonfiskovány pustá tvrz Velenec, dvůr ve Veleni, mlýn s rybníky a ves Veleň a Mírovice.

Všechno bylo tomto prodáno v roce 1624 za 13.000 kop grošů míšenských jeho choti ANNĚ rodilé BRYKNAROVÉ z BRUKŠTEJNA. 

Paní ANNA ovdověla a prodala roku 1628 Veleň a Mírovice KATEŘINĚ KOLLARTOVÉ z RESLÍNU. Tato pak prodala Veleň a Mírovice

roku 1643                   Vlachu BARTOLOMĚJI de PAULI z POLI, měšťanu Pražskému,

který je závětí odkázal chrámu a sirotčinci Vlašskému u sv.Bartoloměje pod Petřínem.

Roku 1678                  hrabě JAN HARTVÍK z NOSTIC prodal Pražské obci vesnici Libeň

a vzápětí koupil Veleň, Mírovice a mlýn Podháj a zapojil je do panství Pakoměřického.

Na dvoře svobodném ve Veleni se připomíná

roku 1433                   paní BURKA, která jej prodala jakémusi MIKULÁŠI. 

Roku 1530                  drželi svobodný dvůr ještě s jiným dvorem VÁCLAV, MARTIN, JAN

                                 a MIKULÁŠ VŠELISŠTÍ ze VŠELIS, kteří za panování krále Ludvíka

                                 byli z manství propuštěni. 

Oba dvory byly potom opět rozděleny; jeden držel měšťan Staroměstský KLIMENT BERÁNEK, od něhož jej převzal HAVEL, poplatník z Mírovic, a po požáru

roku 1542                   nechal zapsat do desek zemských. 

                                 Na druhém dvoře seděl

roku 1534                   dle tituláře JINDŘICH HRADECKÝ z PŘEZLETIC.

Roku 1573                  VÁCLAV HRADECKÝ z BUKOVNA na VELENI, který nabyl i kmetcího gruntu ve Velenci, ale neplnil povinnost, jimiž byly oba jeho dvory vázány k záduší sv. Mikuláše na Starém městě Pražském.

Roku 1575                  byla zapsána smlouva „mezi někdy kostelníky řečeného záduší a

PETREM MRAKŠEM z BŘEZOVIC o jistý plat na Veleni, který jim byl povinnovaný ze dvou dvorů kmetcích, jednoho u Velence a druhého ve Veleni“, o sv. Havlu 1 ½ kopy a 28 grošů českých, o sv. Jiří 1 kopu a 3 groše. 

Roku 1585                  bylo žalováno na LUDMILU HRADECKOU ze ZUBŘÍ na VELENI, že po tři roky neplatila po 6 kopách a 4 groších m. záduší Týnskému, s nímž mezi tím záduší sv. Mikuláše splynulo. 

Mezi roky 1585  až 1587   koupil tyto dvory od sirotků po VÁCLAVU HRADECKÉM z BUKOVNA pan VILÉM OSTROVEC z KRÁLOVIC a spojil je s Velencem a Velení. V roce 1587 na něho bylo žalováno, že zadržel plat z těchto dvorů.

Roku 1671                  byl převeden plat z těchto dvorů na starší tovaryšstva sv. Karla Boromejského a Menším městě Pražském. Tvrz a dvůr stávaly mezi Velení a Velencem, tvrz na rovině mezi nynějším dvorem a potokem a zanikla téměř beze stopy.

Poznámka: v knize Dr. Práška je dopsáno, že v roce 1922 byly vykopány základy za zahrádkou Šufovou, par.č. KN 410/4

Polohu tvrze udává zápis desek zemských z roku 1533, když PETR KOČVARA z Přezletic potvrzuje, že má   „………čtvery hony dědiny u Malého Velence, jedny k tvrzi ke konci,

druhé a třetí ke konci mezi Sluhami a Velencem…….“, jakž drží po svém strýci ……. JANU KOČVAROVI“. Byla tudíž tvrz mezi Velencem a Velení, na straně k Přezleticům obrácené, což se shoduje s polohou u nynějšího dvora.

MÍROVICE

MÍROVICE bývaly zvláštním zbožím vladyčím.

Roku 1439      VÁCLAV z PŘÍBRAMĚ, syn JAKUBA z MÍROVIC, vzdal se dědictví po otci ve prospěch svého bratra JANA z PRČÍNA.

Roku 1496      BROŽ, měšťan Pražský, měl nesnáze s JINDŘICHEM BEŘKOVSKÝM z ŠEBÍŘOVA o dvůr, který prodal dříve ŘEHOŘOVI v Mírovicích pod plat „jak sám držál, a dědiny svobodné dvoje hony, troje hony nesvobodné téhož BROŽE a s druhé strany troje hony VÍTOVY.“ 

Roku 1507      úředníci „nového špitálu pod Slovany“ koupili od JANA VŠELISKÉHO plat

1 kopy grošů českých na ŠIMONU MAREČKOVI. 

Před

rokem 1540     připomíná se JAN ŠIROKÝ z MÍROVIC, po jeho smrti

roku 1540        JAN z MÍROVIC. 

Roku 1550       udával JAN TETAUR z TETOVA, že jeho manželka ztratila majestát o jistých lidech v Mírovicích. 

Roku 1592      popisují se Mírovice takto: „Kterážto víska je malá, v ní toliko čtyři dvorové

jsou a krčma. Ty vsi jest v držení pan VILÍM VOSTROVIC z KRÁLOVIC, který koupil dva dvory od bratří ADAMA a KARLA z VALDŠTEJNA s platem z nich 6 kop 10 grošů a čtyři poddané od JANA SEKERY ze SEDČIC“.   Jmenovaný JAN SEKERA se oženil s MARIÍ ze ŠEBÍŘOVA.

Po

roce 1621        byl majetek zkonfiskován JANU OSTROVCOVI pro účast na stavovském

povstání a ves Mírovice byla v průběhu třicetiletých válek zpustošena. Později byla ves Mírovice spojena s Velení.

Obec Veleň i Mírovice byly po třicetileté válce zcela rozvráceny a bez obyvatel. Po konfiskaci majetku rytíři Ostrovcovi z Královic přešlo vlastnictví vylidněných vesnic před několik postupných majitelů až roku 1678 do vlastnictví hraběte Jana Hartvíka z Nostic, který musel nejdříve přivést nové obyvatele z jiných míst v Čechách, z míst která nebyla tak hluboce postižena útrapami třicetileté války.

Nové osadníky přivedl od Ústí nad Labem z panství Neštěmice. Do Veleně přivedl nejprve jedenáct nových osadníků, kterými obsadil opuštěná hospodářství, později přibyli ještě jeden či dva další. V Mírovicích bylo v prvém období třináct usedlých hospodářství, k nimž dodatečně přibyly další dva grunty.

Obec Veleň byla přifařena a přiškolena do Třeboradic, mlýn Pod hájem do Sluh.  V době třicetileté války byl farní chrám v Třeboradicích vojsky pobořen a Velenští a Mírovští se smluvili r. 1644, že budou chodit do chrámu Služského a zavázali se za to platit ročně 2 kopy míšeňských grošů.

V roce 1902 byla zbudována samostatná dvoutřídní obecná škola.